DURDUIN

Šaty vyzkoušené, nachystané, stejně jako náušnice a prádlo.
Dokonce dvoje boty.
V diáři napsány všechny podstatné informace.
Přečtené posudky, promyšlené odpovědi na ně, zpracované prezentace na obhajobu a uložená na dvou webech.
Umyté vlasy.
Nachystané vzorečky, tabulky a index.
Nachystaná taška.
Jenom se vyspat, namalovat, vybrat který použiju parfém, něco sníst, stihnout vlak, dojít na místo...
A ještě jedna věc. Ta nejpodstatnější.

V hlavě bych měla mít vědomosti. Ale vůbec, vůbec si tím nejsem jistá. Spíše naopak.

Prej klid a nohy v teple. Nevím kdo to vymyslel ale mám tendenci běhat po pokoji a křičet.
Snad to spraví to Hvězdné války a obětí Muže.

No ano. A snad to dobře dopadne. I když počítám i s tou možností, raději uslyším "My jsme ti to říkali" než "Z toho si nic nedělej"

Už jenom 12 hodin a 30 minut!!!

Autor: Jakub Svozil

19

22

22

Daily portrait. Na každý den jedna tvář. Troufli byste si? On si troufl, docela se kvůli tomu nadřel. Tak to bývá, když má někdo ateliér v předposledním patře baráku bez výtahu.

http://portraitdaily.blogspot.com/

(Bohužel, výstava v NODu mě zklamala... ale vás třeba ne. )

A co zkusit se fotit, každý rok? Nebo, hm, jednou za čas?
 Jsem pořád stejná. Teda, mám jiné vlasy, čím dál hubenější obličej, více zkušeností a vrásek...ale jsem pořád stejně divoká, pořád stejně pitomá jako jsem byla tehdy, kdy do naší domácnosti přibyl první digitální přístroj. Už jsem učinila několik pokusů, změnit se. Ale nakonec mě to vždycky přemohlo, nakonec jsem zase dělala to co mě baví tak jak to baví a tak jak to... prudí moje okolí. A potom mě to zase přešlo, nastoupila jiná  přirozenost a zase znova. Jediné co vím je, že perioda se prodlužuje. Fáze trvá čím dál déle. Možná to není nejlepší...ale oproti dnům před devíti, deseti lety, kdy jsem měnila náladu dvakrát denně, to je pokrok.

Třeba ještě pořád dospívám.


Dospělá budu tehdy, až budu zcela samostatná.


A nejdříve v pondělí večer.
Po státnicích.

7 yaers

"Crr, crrr, blem, blem!" Ozvalo se zazvonění a nedaleko stojící pán sáhl do kapsy užmoulaných kapsáčů a na mobilu zmáčkl zelené tlačítko. "Prosím? .... " Představil se."......." "No, aha, hm, víte...co že to potřebujte?" "......" "No, popravdě, jak bych vám to řekl... Dělám spoustu věcí. Ale pračky bohužel neopravuju." "......" "Já vám rozumím, ale bohužel, s pračkou vám opravdu moc nepomůžu." " ....." "Není zač, to je v pořádku, mi volají různí lidé. Mimochodem, od koho víte, že bych měl opravovat pračky?" "....." "Aha, tak naschledanou.""...."

Není to zase tak stará příhoda. A s realitou má mnoho společného.

"...tady v česku je to vlastně nutností, dělat více věcí najednou..." řekla mi v rozhovoru modelka-stylistka-bloggerka.
I známá copywriter-marketing manager-fotografka-novinářka-bloggerka je extrémně talentovaná mladá žena. Včera jsem spolupracovala se slečnou, která je modelka-vizážistka-stylistka-fotografka... a nutno dodat že všechny výše uvedené studují na VŠ obory mimo to, co dělají. Známá je scénografka-kostymérka-asistentka osvětlovače-asistentka režie, jiný pán osvětlovač-zvukař-choreograf-... mi ani v podstatě nebyl schopen říct, co vlastně dělá na hlavní pozici.
Kdysi jsem se sešla na kafe s model-herec-fotograf-grafik-pedagog na VŠ jehož kamarádku modelka-tanečnice-herečka-vizážistka-fotografka znám.
Návrhářka-stylistka-managerka mi řekla, že se alespoň odreaguje od toho ostatního.

 Jasně, to, že většina uměleckých profesí si nějak vydělává na živobytí - např. jako visual merchandiser v obchodech nebo jako IT technik, grafik, recepční, barman, to je poměrně běžné. Peníze prostě nejsou a ne každý má to štěstí na "bohaté" rodiče či partnera.

Občas je to nefér, když společnost tlačí obstojnou vizážistku do toho, aby dělala i hair styling a styling - hlavně, aby to bylo v ceně, nezáleží na kvalitě.

Jak moc toho jde dělat, aniž by něco trpělo? Devatero řemesel, desátá bída, zní mi v hlavě. A ačkoli všechny výše uvedené hluboce obdivuju a nesmírně si vážím jich i jejich schopností, pořád uvažuju nad "dělbou práce". Má vůbec v dnešním světě specializace smysl? Má smysl dělat spoustu věcí jenom proto, že v tom nejsem "tak úplně špatná" a mohlo by se to hodit? Není lepší se specializovat a přes kontakty být schopen domluvit vždy toho správného odborníka?

Foto: Jakub Svozil

Protože, jak jsem mohla vidět, to že děláte více věcí, může být taky pořádný průser. Příkladem může být zážitek s miss-modelkou-majitelkou agentury-produkční a jejím kolegou modelem-stylistou-moderátorem.

Co si o tom myslíte vy? 
Kolik profesí najednou vykonáváte, případně jaké a proč? 
Případně byli byste toho schopni zvládnout tolik, co výše zmínění? Kdyby vám někdo nabídl něco nového, šli byste do toho? 

 (ps: pokud se poznáte a špatně jsem to o vás napsala, omlouvám se, opravte mě)