19

22

22

Daily portrait. Na každý den jedna tvář. Troufli byste si? On si troufl, docela se kvůli tomu nadřel. Tak to bývá, když má někdo ateliér v předposledním patře baráku bez výtahu.

http://portraitdaily.blogspot.com/

(Bohužel, výstava v NODu mě zklamala... ale vás třeba ne. )

A co zkusit se fotit, každý rok? Nebo, hm, jednou za čas?
 Jsem pořád stejná. Teda, mám jiné vlasy, čím dál hubenější obličej, více zkušeností a vrásek...ale jsem pořád stejně divoká, pořád stejně pitomá jako jsem byla tehdy, kdy do naší domácnosti přibyl první digitální přístroj. Už jsem učinila několik pokusů, změnit se. Ale nakonec mě to vždycky přemohlo, nakonec jsem zase dělala to co mě baví tak jak to baví a tak jak to... prudí moje okolí. A potom mě to zase přešlo, nastoupila jiná  přirozenost a zase znova. Jediné co vím je, že perioda se prodlužuje. Fáze trvá čím dál déle. Možná to není nejlepší...ale oproti dnům před devíti, deseti lety, kdy jsem měnila náladu dvakrát denně, to je pokrok.

Třeba ještě pořád dospívám.


Dospělá budu tehdy, až budu zcela samostatná.


A nejdříve v pondělí večer.
Po státnicích.