Když jsem se před pěti lety rozhodovala co dál dělat, demografie rozhodně nebyla jasná volba. Vlastně, ani jsem nevěděla, co to divné slovo znamená. Doma mi řekli, že podat si přihlášku na VŠE na obor Lidské zdroje je skvělý nápad a já jsem neměla nic proti, vzdělávat se v HR. Když mi však přišlo potvrzení o přijetí ke studiu a na něm něco ve smyslu přijímáme vás na obor Sociálně-ekonomická demografie, byla jsem trochu v šoku. Co to je za obor?! A k čemu to je dobré?! Ale doma řekli, že VŠE se počítá, že stačí mít na deskách diplomu její logo a zaměstnavatelé se o absolventa pobijí, (to víte, rok 2008 a všeobecný optimismus) a tak jsem šla a doufala, že to nějak dopadne.


Za těch deset semestrů, které za pár týdnů uzavřu, jsem zjistila, že z prapodivného názvu na dé se může vyklubat věda poměrně zajímavá. A i když ani po té době netuším, kde bych jako demograf měla hledat pracovní uplatnění, rozhodně bych byla ráda, kdyby čísla, která skrývají spoustu krve, sexu a hlubokých lidských příběhů, byla i nadále aspoň mým koníčkem. O čem jiném taky rození a umírání je?

Ekonomická demografie je místy poměrně fascinující obor, který ponechává hodně prostoru pro vlastní fantazii a vlastní úsudek. Zatímco zarputilí ekonomové všechno popisují křivkami, demograf se nestydí sáhnout po psychopatologii, sexuologii, sociologii, geografii a ani ta eko mu není nijak cizí. Řešíme všechno možné, od rakoviny a sebevražd, až po nevěry, náctileté matky a nelegální přistěhovalce. Většina z nás inklinuje k nějakému tématu, více či méně morbidnímu, a mě moje rodinná konstelace předurčila k výzkumu vícedětnosti, přesněji, k výzkumu toho, jak, proč, kde a komu se rodí třetí děti.

Někteří z vás tady možná chodí už tak dlouho, že zaznamenali vznik leporela s názvem Třetí dítě, stabilní nebo náhodný jev? (jinak než leporelem se má ...desáti stránková bakalářka vzhledem k počtu grafů ani nedá nazvat). Dva roky utekly jako voda a další díl se chystá spatřit světlo světa. Zatímco prvotina odhalila, jednak že podíl třetích dětí v populaci sice kolísá, ale celkově se v posledních dvaceti letech nezměnil (každé desáté mrně má doma dva starší sourozence) a dále pak poměrně velké rozdíly mezi okresy České republiky, tentokrát je ve hře něco jiného.

Proč nemít třetí dítě? A proč ho mít? Jaké jsou faktory, které motivují nebo demotivují matky dvou dětí k pořízení dalšího potomka? Jsou to peníze? Možnost dělat kariéru? Pracovitý chlap nebo babička na hlídání?
Zatímco před dvěma lety jsem si vystačila s analýzou dat z demografické ročenky, žádné šetření staťáku se na tyhle věci neptá a proto si musím poradit sama. Předkládám vám tedy dotazník, určený pro moji diplomovou práci. Každou otázku jsem poctivě konzultovala s vedoucím (otcem dvou dětí) a dalšími dvoudětnými ženami, tak snad to nebude nepříjemné. Pokud máte dvě děti nebo znáte jakoukoli ženu, která má dvě děti a je jí méně než 45 let, budu vděčná za vyplnění a sdílení. Věřím, že společně se dokážeme prokousat k jádru pudla, totiž tomu, jestli jsou tři děti buržoazním přežitkem, a nebo jenom něčím, co si dneska prostě nemůžeme dovolit.

Odkaz tady:
http://www.vyplnto.cz/databaze-dotazniku/proc-nemit-treti-dite/


 Děkuju moc!