Nemám ráda, když mi táhne na uši. A tak jsem poslechla volání Fashion Challenge a ušila si čepku.

Ta černá věc, co mi sedí na hlavě je ze zbytku teplákoviny s obstojným podílem vlny, a skloňuje se podle vzoru z pánského New Yorkeru, který nosí můj muž.
Vím, nic extra, žádná číra, oči, plyš, závojíčky a podobně, ale hřeje, hřeje mnohem lépe, než jen tak přehozený šál.

Co se týče toho zbytku co mám na sobě... koženou tašku ze Zary už se mnou viděl asi každý, je mým nej (oblíbenějším, olezlejším, používanějším...) kouskem. Už jsem si mnohokrát říkala, že bych si mohla pořídit nějakou další kabelku na střídání, ale na tu, která se mi líbí, ještě nějakou dobu nebudu mít a všechno ostatní je buď ošklivé, předražené, nebo z nekvalitního materiálu.

Boty jsem kdysi vykšeftovala s někým z CZOF, legíny jsou z Berschky (Jsou push-up, takže se nebojím, že bych v nich vypadala jako nadýchaná houstička), svetr tahám už pár let.

Mimo čepice, řekla bych, stojí za zmínku můj šicí pokus, o kterém Muž prohlásil, že vypadá jako pí..(což rozhodně nebyl záměr, ale můj muž občas myslí na různé věci a pravda je, že se to v jistém směru podobá...).
 Ono to vzniklo tak. Na jedné české bloggerce jsem viděla naprosto dokonalý kožíšek-bundičku, a to mě inspirovalo k tomu pokusit se vytvořit něco podobného. Nahoře hladká, dole chlupy, zavinovací, vypasovaná...haha. Je jasné, že podivný materiál z bavlny, který se po vyprání srazil o třetinu a nabatikoval, není možné srovnávat s prvotřídní jehnětinou. Stříhla jsem do toho, po pokoji se rozletěly chlupy a od stroje se při šití šedě prášilo, zanadávala jsem si na vlastní hloupost (Dva levé přední a dva levé zadní díly, a žádný pravý, to při stehování potěší.) a nakonec z toho vypadla zvláštní bundička. Ze začátku jsem nevěděla, co si o ní myslet. Je to jen další z ošklivých hadrů, nebo rodící se pseudoumělecká znouzectnost?
Ale začínám jí přicházet na chuť, takže kdoví, třeba se dočká dokončení a až do jara se stane mým top kouskem :-)


Ps: Na fotce můžete taktéž vidět můj snubní prsten...