Život, který nežiju.
17:31
Podlaha se leskla zbytky laku a prastaré parkety se jemně poddávaly bosým
nohám. Cíl své výpravy viděla jasně před sebou, ale stačil jediný pohyb ruky
aby se ukázalo, že ten neurčitý sen, za kterým celou dobu šla, zůstane
nenaplněn. Ledničku zase zavřela.
...
Někdo se raduje z maličkostí. Z toho že stůl se nepovedlo nalakovat do
hladka, z toho že parkety u dřezu se skoro vznášejí nebo z pohledu na sběrače,
dolujícího vratné lahve z kontejneru. Někdo se rozčiluje nad nepořádkem, nad
zapomenutou ponožkou, nezhasnutým světlem. Někdo se rozpláče nad děravou
punčochou a je mu líto uschlé pažitky, jiný s kamennou tváří vyhodí prošlý
jogurt do popelnice.
Nežiju život filmové postavy. Mé dny se skládají z maličkostí, které mi
dělají radost když chci, a když na to zapomenu, nevnímám je nebo mi dokonce
pijou krev. Skládají se ze spousty malých proher, drobných výher a velkého
množství peskování směrem dovnitř duše.
Nepřipadám si neúspěšná dokud mě rutinní zvyk nenavede klepnout párkrát do
klávesnice počítače. Klik, f, enter. A dobrý pocit se v okamžiku vypaří
do nenávratna. Vítejte v krásném světě úspěšných lidí!
Kdysi, jako školák a následně středoškolský student, jsem podobné pocity
znala velmi dobře. Přicházely tehdy, když přišla na návštěvu má babička a
začala vykládat o tom, kolik toho už dokázali vnuci jejich kamarádek, jak moc
je skvělá má sestřenice, jak šikovné jsou sousedovy děti. Ten má výstavu v
galerii, ten vyhrál kraj v šachu, ta je ti tak krásně štíhlá! a další studuje v
zahraničí a všichni ho obdivují.
Pamatuju si, jak jsem ze slušnosti seděla na místě, protože když je
návštěva, tak je neslušné odcházet a dělat si svoje. Uvnitř jsem si připadala
tak neschopná! Žádné samé jedničky, žádné zlaté medaile, nic. Šlo mi sice hodně
věcí, ale touha dělat něco hluboce až k naprostému mistrovství mě postihla
málokdy a bylo poměrně snadné mě z cesty svést. Chtěla jsem se toulat nočními
ulicemi, číst, sbírat kytky, hřiby, borůvky, tvořit a hlavně, snít. Nenáviděla
jsem to! Babičku jsem za to dlouho neměla ráda, (Minimálně do té doby, než mi
vyšla první fotka v časopise.) ale vypořádat se s tím, nebylo nijak vážné.
Jednou měsíčně to přežije každý :-)
Dneska to je jiné. Každý den doslova hltám desítky fotek a statusů, zachycujících
každodenní úspěchy mých známých. Editorialy, filmy, reklamy, titulky, módní
přehlídky, večírky. Fotky skvělých nákupů, opulentních večeří, slavných
osobností, z NY, Paříže, Londýna, Thajska. Statusy hledající luxus nebo vhodné
oblečení na VIP akce.
Anebo se na mě odněkud vyvalí fotky novorozených potomků známých v mém věku
a mladších, záběry spokojených rodin, doma pečených dortů.
A pozvánky na koncerty, párty, vernisáže.
Pokud se ráno vzbudím s dobrým pocitem a zdravým sebevědomím, po první
minutě na známé stránce se mé pocity razantně změní, v černé depresi mě pohltí
vědomí vlastní neschopnosti.
Pozoruju créme de la créme cizích životů a i když vím, že to je jen ten
smetanový škraloup na hrnci mléka, cítím se jako syrovátka. Moje podvědomí si
určitou iluzivnost úspěchu nenechá jen tak vymluvit a jeho ochota přijmout
fakt, že i Loli někdy musí na WC je tím menší, čím víc znám dotyčné lidi z
osobních neformálních setkání.
Není to závist. Každý kdo něco dokázal, na tom musel dlouho a trpělivě
pracovat a o to horší to snad je. Copak jsem opravdu tak neschopná, líná,
hloupá, nezajímavá? Vibruje to celou mou duší nebýt rozumu, asi bych se každý
den sesypala jako hromádka popela ze spáleného papíru.
Je to život, který nežiju. Oběti, které nejsem ochotna přinášet.
Jednou, dvakrát snad. Ale pořád? Přasvědčuju vnitřní hlasy o realitě a
nakonec si říkám, že rozhodně nejsem ta neúspěšná troska, jak si
připadám.
...
A potom si zase otevřu ten debilní Facebook.
;-)
20 komentářů
Pěkný článek, hezky se četl a jediné co k tomu mohu říci je, že tyhle pocity má čas od času každý, i ta úspěšná spolužačka, která studuje v zahraničí a řekla bys, že jí určitě nic nechybí :-)
OdpovědětVymazatTakové pocity znám, také je mívám. Hlavně co se týče toho, dosáhnout v něčem mistrovství, být v něčem opravdu dobrá. Často mě to v půli cesty přestane bavit. Takže umím trochu tohle, trochu tamto. Ale věřím, že to jednou překonám a v něčem se opravdu vypracuju. Snad to za svůj život stihnu. Jinak takové řeči typu, její dcera dokázala tohle a tohle, mě nechávájí už chladnou. Bylo mi to u nás tolikrát předhazováno, že jsem si vytvořila imunitu a také zjistila, že i kdybych se stala prezidentem zeměkoule, bude to pro rodinu málo. Člověk nemá žít podle očekávání druhých ;-)
OdpovědětVymazatno tak já jsem v zahraničí studovala, pak i pracovala, ale nic to nemění na faktu, že většinu času si stejně připadám jako totální loser :) zvláště od té doby co čtu všechny ty blogy plné krásných fotek ze skvělých akcí:) pod článek bych se tedy klidně podepsala..někdy si myslím, že nejlepší by bylo zrušit FB a odpojit internet. Dokonce jsem někde četla, že lidi bez FB jsou šťastnější - nesrovnávají se totiž tolik s ostatními - a o tom to je - vždycky je někdo lepší, ale dokud nemáš to srovnání, tak by tě většinou asi ani nenapadlo..
OdpovědětVymazatSouhlasím! Já FB nemám a jsem happy :-)
VymazatWorldByBella
to znam take, nekdy si pripadam, ze mozna kdyby rodice nemeli tak vysoka ocekavani, rozhodne bych ted nesedela na kolejich v liberci :)...
OdpovědětVymazattak ja som sa v tomto uplne nasla! presne to iste niekedy pocitujem, zrejme to bude koli mojmu labilnemu sebavedomiu. som vo vela veciach sikovna, ale nie natolko, ako by som chcela a navyse ako snad kazdy, tuzim po tom, co nemam/neviem a pritom zabudam na to co mam. ale bohuzial dnesna doba je uz raz taka, ak nemas ostre lakte, neprerazis.
OdpovědětVymazatMám takovou úspěšnou spolužačku, ale vůbec jí nic nezávidím, protože přes to všechno, co má a jaký má možnosti, je vidět jak je neskutečně sama se sebou nespokojená, nevyrovnaná, jak jí pořád něco užírá a vybíjí si to na druhých...
OdpovědětVymazatOli, prestan se srovnavat...mas spoustu prednosti a uz jenom to, ze ti delaji radost male veci je skvele:)
OdpovědětVymazatJe třeba si užívat každého dne, to je důležité a neřešit ostatní, každý člověk je něčím výjimečný.
OdpovědětVymazatLíbila se mi část o drobných radostech všedního dne...
OdpovědětVymazatCo se zbytku týče: nemá cenu se srovnávat s jinými, je třeba razit si vlastní cestu a snažit se být nejlepší ve srovnání sama se sebou :)
to bylo pekne jak jsi si sama odpovedela,
OdpovědětVymazattohle zna hodne lidi, ale prave vetsinou kdyz mas cas sledovat, je jasne ze jsi pouhym pozorovatelem nikoliv tvoritelem
i ja jsem si nasla jednu cestu, po te jdu a makam (a misto desitek blogu sjizdim par, a obcas ;-)), nejhorsi bylo si to ujasnit-co to bude a kolik tomu chci dat, v horsim pripade je pak dobre se smirit s tim, ze bude clovek prumer a byt i s tim spokojeny, stastny
nebo vlastne ono kdyz tu vec chces fakt delat, jako obet Ti to neprijde. Mozna jsi nenarazila jeste na to prave.
to mi neco rika..
OdpovědětVymazatTo zná zajisté každý, Facebook těmto pocitům nakrásno nahrává. Je potřeba si uvědomit, že málokdo na něj dá ty nudné, obyčejné dny, špatné nálady a zklamání. Tak si užívej život podle sebe, jiní třeba zase ostatně cítí podobné věci vůči Tobě. :)
OdpovědětVymazatpřesně tak! hrozně bych chtla něco umět bejt v jedný věci fakt dobrá...ale neumim a vlastně se ani o nic pořádně nesnažim...
OdpovědětVymazatještě že můj F. je tak úžasnej a zvedá mi sebevědomí a řiká mi že sem dobrá a šikovná a tak :)
Nezáleží na tom, co považují za "úspěch" lidi kolem Tebe, ale co považuješ za úspěch Ty sama. Zaměř se na to.
OdpovědětVymazat(Ale bude to těžké. Není těžšího boje, než boje proti sobě samé.)
Děkuji za inspirativní článek. Jsi jedna z mála (spočítám je na prstech jedné ruky) českých blogů, které opravdu ráda ČTU.
(Jestli máš nějaký tip na další, budu o něm ráda vědět).
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatPěkné počtení!
OdpovědětVymazatjustbeyourselfbypetra.blogspot.cz
Pekne napisane :)
OdpovědětVymazatjo, dík žes mi připomněla zalejt pažitku
OdpovědětVymazat