Je to zvláštní stav, něco jako únava z přespání. Ale "granko" to zaručeně zahání.

Udělala jsem dneska menší pokus. Fotili jsme "Amazonku č.2" a proto, že Honza je poučený z minula, odolal dalekým polím a vyvezl nás do Tróji. Modelka byla tentokrát tmavovlasá, opálená jako černoška, o vizáž se starala vizážistka, a to se vším všudy. Donesla i barevný makeup neboli bodypaintingové barvy.
Když se fotí, tak se fotí a když je fotograf s modelkou ve křoví (a fotí) tak se zbytek teamu nudí. Po tom, co jsem vyzkoušela všechny barvy z nové kolekce rtěnek od Avonu (jé, ono to fakt barví!), vrhla jsem se na červenou barvičku... až jsem se pozvolna změnila v granko hrnek.

Od konečků prstů až po loket, červené puntíky. (Po příchodu domů jsem si umyla ruce, proto už  prsty a hřbet dlaně puntíky nemají.) Zvedlo mi to náladu natolik, že jsem se rozhodla se před cestou domů neodličovat. Schválně, jak se budou tvářit lidé.

(Pokud si v tomto bodě říkáte, že jsem trochu blázen, možná máte pravdu.)

Čekala jsem divoké reakce, vzteklé pohledy, ťukání na čelo... a ono nic. Lidi se koukli, když pochopili, že to není vyrážka ale puntíky, pokračovali dál. Nic zajímavého. Jediný koho jsem zaujala, byla dvouletá holčička a parta cikánských dělníků z východního Slovenska, která se mnou jela ve vlaku.
Nikdo se nezeptal, nepodivil.

Jaký je výsledek pokusu? Pokud vás to baví, klidně si ve výtvarných potřebách kupte barvičky (100,- "pudřenka"), zmalujte se a jděte do ulic. Pokud se budete tvářit spokojeně, sebevědomě a vyrovnaně, nikdo nic nebude namítat. Ani kdyby to byly červené puntíky.

:-)