(Aby to nevypadalo, že nic nedělám.) 

Sedím doma, donekonečna aktualizuju facebook, myslím na všemožné blbosti.

A dělám že dělám.

A ono to fakt vypadá, že něco dělám. A, sama se tomu divím, ale je poznat, že jsem něco udělala.

Moje bakalářka už má 50 stran!

Není to moc, tak 70% práce jsou grafy. A chybí mi závěr. A ještě jedna kapitola...a komentáře k dalším grafům... A za dva týdny je deadline. Uf.

Ale pak na chvíli klid. Pak už jenom testy, zkoušky, státnice...prostě pohoda...

A co dělám, když nedělám, že dělám na bakalářské práci?

Například TOHLE.

A taky mám chuť se toulat. A prokrastinace už zašla tak daleko, že se mi vrátilo básnické střevo a napadají mě básničky....


Svá

Pod bosýma nohama
kapky,
občas trn,
pak krvavá stopa tlapky.
Celý svět je domov,
hrad i věž.
říká,
Z toho se vylížeš.
A když mi
se zdvihnutým prstem
po večerech kážeš,
v tvém klíně schoulená
měkká a horká
vrním.
Na řetěz neuvážeš!