Začínám se s tím střetávat každý den. Při pohledu do zrcadla, když přejedu prstem po čele, když si upravuju makeup, když se učím...
Vrásky
Novodobý strašák každé ženy, symbol stáří a stárnutí, symbol lenosti a nedostatečné péče o sebe sama.
Bude mi teprve jednadvacet, ale na svém obličeji už rozpoznávám základy stejné kresby, jakou má moje matka a babička. Pro sebe si říkám, jak je možné, že člověk žijící téměř bez stresu vykazuje podobné příznaky stárnutí, jako učitelka v mateřské škole po 25 letech praxe? Jsem přece ještě mladá!
Jenomže to nejsem jenom já.
Češu krásné, štíhlé a dokonalé modelky na focení, když je nejhůře, přetírám jim čela makeupem a na jejich obličeji jsou taky.
Vrásky
Projev snižující se elasticity pokožky, nedostatečné hydratace, přehnané mimiky. Nepřítel proti kterému bojujeme, nebo bychom měly bojovat na všech frontách. Našimi zbraněmi jsou tekutiny, krémy, séra ... botox ...tělesný tuk.
Kdy ale je ten nejvyšší čas pro vyhlášení války?
Sotva nám zmizí akné? Až když se objeví první příznaky?
Budeme jednou našim dcerám k osmnáctinám kupovat první anti-aging krém?
Říkám si, přece nemůžu být tak stará a sešlá. Jak se liším od obličejů v časopisech, na kterých žádné vrásky nejsou? Proč si připadám "poznamenaná časem", stydím se ukazovat své čelo?
Vždyť jsem mladá, žiju zdravě, nemračím se, měla bych být na svém fyzickém vrcholu. A místo toho mám...
Vrásky
Občas zvítězí logika věci, všechny emoce nahradím chladným rozumem. Proč nejsou v časopisech a na ulicích vrásky? Protože existují báze pod makeup, protože existuje photoshop, vždyť jsem si sama ony proklaté čárky na mém čele "gumovala"!
Přesto se tomu pocitu nedokážu ubránit. Je žena ve dvaceti už "stará"?
Říkají nám, že ani ve čtyřiceti není, že v pětatřiceti jsou naše těla tak akorát připravena na první dítě a naše psychika na první manželství.
Možná ale nemají pravdu.
Možná, že ve věku, kdy se nezadané začínaly považovat za staré panny, ve věku, kdy byla moje babička už vdaná, s novorozeným synem v náručí a s tříletou pracovní praxí, možná že právě už tehdy začíná stárnutí.
Třeba tísíce let praxe, tisíce let našeho vývoje, nejde jen tak přelstít.
Realita je taková, že v okamžiku kdy přesteneme růst, začneme stárnout. Jakkoli se nám společnost snaží namluvit opak a potvrdit existenci věčného mládí.
Nejen pro mě ale asi bude těžké, smířit se s tím, že nejkrásnější jsem byla v 17 letech, v době, kdy jsem posedávala po hospodách, chodila v punkovo-metaláckých hadrech a byla baculetější než teď, nehledě na pubertální praštěnost.
Sama a nahá čelím zdrujícímu sdělení zrcadla, rodného čísla i vlastního těla.
Stárneš holka. A bude hůře.
Vrásky
Novodobý strašák každé ženy, symbol stáří a stárnutí, symbol lenosti a nedostatečné péče o sebe sama.
Bude mi teprve jednadvacet, ale na svém obličeji už rozpoznávám základy stejné kresby, jakou má moje matka a babička. Pro sebe si říkám, jak je možné, že člověk žijící téměř bez stresu vykazuje podobné příznaky stárnutí, jako učitelka v mateřské škole po 25 letech praxe? Jsem přece ještě mladá!
Jenomže to nejsem jenom já.
Češu krásné, štíhlé a dokonalé modelky na focení, když je nejhůře, přetírám jim čela makeupem a na jejich obličeji jsou taky.
Vrásky
Projev snižující se elasticity pokožky, nedostatečné hydratace, přehnané mimiky. Nepřítel proti kterému bojujeme, nebo bychom měly bojovat na všech frontách. Našimi zbraněmi jsou tekutiny, krémy, séra ... botox ...tělesný tuk.
Kdy ale je ten nejvyšší čas pro vyhlášení války?
Sotva nám zmizí akné? Až když se objeví první příznaky?
Budeme jednou našim dcerám k osmnáctinám kupovat první anti-aging krém?
Říkám si, přece nemůžu být tak stará a sešlá. Jak se liším od obličejů v časopisech, na kterých žádné vrásky nejsou? Proč si připadám "poznamenaná časem", stydím se ukazovat své čelo?
Vždyť jsem mladá, žiju zdravě, nemračím se, měla bych být na svém fyzickém vrcholu. A místo toho mám...
Vrásky
Občas zvítězí logika věci, všechny emoce nahradím chladným rozumem. Proč nejsou v časopisech a na ulicích vrásky? Protože existují báze pod makeup, protože existuje photoshop, vždyť jsem si sama ony proklaté čárky na mém čele "gumovala"!
Přesto se tomu pocitu nedokážu ubránit. Je žena ve dvaceti už "stará"?
Říkají nám, že ani ve čtyřiceti není, že v pětatřiceti jsou naše těla tak akorát připravena na první dítě a naše psychika na první manželství.
Možná ale nemají pravdu.
Možná, že ve věku, kdy se nezadané začínaly považovat za staré panny, ve věku, kdy byla moje babička už vdaná, s novorozeným synem v náručí a s tříletou pracovní praxí, možná že právě už tehdy začíná stárnutí.
Třeba tísíce let praxe, tisíce let našeho vývoje, nejde jen tak přelstít.
Realita je taková, že v okamžiku kdy přesteneme růst, začneme stárnout. Jakkoli se nám společnost snaží namluvit opak a potvrdit existenci věčného mládí.
Nejen pro mě ale asi bude těžké, smířit se s tím, že nejkrásnější jsem byla v 17 letech, v době, kdy jsem posedávala po hospodách, chodila v punkovo-metaláckých hadrech a byla baculetější než teď, nehledě na pubertální praštěnost.
Sama a nahá čelím zdrujícímu sdělení zrcadla, rodného čísla i vlastního těla.
Stárneš holka. A bude hůře.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
