Až já budu velká...

13:42

...bude ze mě selka. Nebo ne?

Každoročně se mě někdo ptá, co chci dělat "až budu velká".

A každoročně říkám něco jiného.

Když jsem byla ve věku kolem pěti let, chtěla jsem být baletkou. Rodiče mi trpělivě vysvětlili, že baletky musejí trénovat už od tří let a já, baculatá holčička, jsem pochopila, že jsem zaspala a baletkou nikdy nebudu. (Když jsem pak ve 13 viděla živou baletku jenom metr od sebe tančit, a později na konzervatoř vzali devítiletou známou mojí sestry, pochopila jsem, jak moc jsou představy malých holčiček zkreslené)

Na prvním stupni základní školy jsem si našla nový ideál. Budu paní učitelka! Babička a vlastně celá ta atmosféra, kdy jsme zbožňovali svou učitelku, přestože nás občas přetáhla ukazovátkem nebo atlasem, na mě zapůsobila. Chtěla jsem dětem kreslit obrázky na tabuli, opravovat sešity, vymýšlet příklady do matematiky. Začala jsem chodit na klavír, do sboru, do výtvarky... Bohužel, bohudík, bylo mi vysvětleno že paní učitelky mají málo peněz a těžkou práci...a taky že se na to nehodím.

Kolem roku 99 jsem se tedy vrhla za novým cílem. Okouzlena osobností a prací mojí učitelky výtvarky, módní návrhářky, fascinovaná backstage módní přehlídky (dělala jsem hostesku), rozhodla jsem se, že to jedinné pravé pro mě, bude návrhářství. Zintenzivnila jsem přípravu, zkoušela šít oblečení, studovala Burdy i prastaré Prama, vytahala mámě všechny bavlnky a perličky, kreslila návrhy... Měla jsem strach z talentovek. A tak jsem na popud rodiny udělala příjímačky na šestiletý gympl. A když jsem se rozhodovala, jestli po dvou letech odejít, sama moje "fashioninspirace" mi řekla, že oděvní průmyslovky jsou jenom přišívárny knoflíků a nemají smysl. Návrhářka never more.

Na gymplu jsem chtěla být manažerkou. Nadšená ze stresu, pracovního nasazení a schopností mých příbuzných, živícíchu se tím, čemu se říká business. Toužila jsem po vlastním počítači, černých lodičkách a vypasovaném kostýmku. Já tady jednou budu ta bohatá a dokonalá! Plánovala jsem zazobaným spolužákům jednou vytřít zrak, až na sraz dojedu v tmavě zeleném jaguáru. Jenomže pak jsem se zamilovala a veškerá bojovnost singles byla fuč.

V období mých pubertálních lásek...jsem chtěla být selka. Mít nějakou tu statkoidní ubikaci, stádo ovcí, slepice, kočky, psy, děti. Půjčila jsem si kolovrátek a předla, četla časopis Včelař a sušila bylinky. Intelektuální část rodiny si klepala na čelo.

A pak tady byla ta třetí stránka. Být architektkou? Bytovou architektkou? Designérkou interérů? Ve výtrvarce jsem jednou dobou trávila i 15 hodin týdně...perspektiva, židle, pohled z okna, portréty... Z omylu o tom, že bych mohla být "umělec" mě vyvedlo až to, že jsem nebyla schopna se soustředit v místnosti, kde se o svoje umělecké vzdělání pokoušelo dalších 20 lidí. patnácticentimetrová škvíra mezi stojany mi prostě nestačila. Vzdala jsem to.

V okamžiku maturity jsem měla přihlášky podané na 6 oborů, od Managementu po Lesnictví a dřevařství a Stavbu dřevěných konstrukcí. Ještě v červnu jsem nevěděla, co chci. Nakonec za mě rozhodl tehdejší přitel a dobře vydělávající část mé rodiny a stal se ze mě ekonom. Nějakou dobu jsem si pak myslela že budu modelka. Pak jsem si myslela že bych si mohla najít práci a dělat někde asistentku nebo prodavačku. Teď se mi, s pochybami, samozřejmě, rozjíždí stylingová kariéra.
Ale co vlastně chci být? Chci být stylistka? Za ten rok co se o to pokouším mi dochází, že to taky není ideální (ale co je, že?)

A tak, při čtení nějakých těch fór a podobně mě napadlo: Chci být kreativní ředitelka časopisu. Mít extrémně náročnou práci, řídit lidi, řídit sama sebe, a zároveň vytvářet estetické hodnoty, pomáhat ostatním nadějným a talentovaným lidem a chlubit se svým vkusem.
Takhle to zní přesně tak, jako v těch pěti letech znělo přání být baletkou. Na druhou stranu, není kam spěchat. Artdirectorkou se můžu stát klidně i v šedesáti letech.

Zajímalo by mě ale, jestli to mají i ostatní lidé takhle zmatené. Zejména jak to máte vy, holky které žijete módou. ČÍM CHCETE BÝT, AŽ BUDETE VELKÉ? Návrhářkami? Modelkami? Redaktorkami? Fotografkami? Celebritami? Posloucháte stran své budoucnosti své rodiče?
Moje sestřička je odmalička predikována být učitelkou ve školce. Kvůli tomu ji zapsali na klavír, na zpěv, na tanec...a teď potom co odmaturovala jsou jak vosy a pořád ji připomínají že na pajdáky ji už vzali. A to že chce jít na přírodovědu, biologii? Usmívají se pod vousy s tím, že se tam stejně nedostane, že to nezvládne, že z ní může být jenom "blbá" učitelka.


Čím chcete být, čím budete a jaké povolání je vaším snem?

You Might Also Like

24 komentářů

  1. já chci být už odmala módní návrhářka,je mi sice teprv 13 ale zatím se můj ideál "zakinklal" jen jednou a to když jsem viděla film - "Let´s dance" a chtěla jsem se stát tanečnicí,po zralé uvaze sem si ale uvědomila že to pro mě není a dál malovala návrhy na šaty a trika :)

    OdpovědětVymazat
  2. chtěla jsem být: princeznou, zpěvačkou, tanečnicí, flétnistkou, basistkou, návrhářkou, modelkou, spisovatelkou, tlumočnicí, letuškou,... ale čím opravdu budu, to se asi necháp překvapit :D

    OdpovědětVymazat
  3. Nevím, čím chci být, a proto jsem si přibrala druhý studijní obor. Určitě chci pracovat s lidmi, byť je to náročné - nejlépe je vzdělávat. Tzn. nějaký learning specialista, člověk, který pomáhá mladým získat vyšší kvalifikaci a otevřít jim tak cestu k plnění snů. Pardon, že nejsem naivní, ale jen upřímně realistická. Nakonec - nejlepší a nejdůležitější povolání je být rodičem.

    OdpovědětVymazat
  4. já jsem taky toho za svých mladých let vystřídala docela dost... kosmonautka, lékarnice, spisovatelka, fotografka, cukrářka, letuška, průvodkyně v hradu...pak jsem ale na gymplu zjistila, že mě baví biola a chemie a že se chci stát doktorkou a nic jiného by mě tolik nebavilo, přihlásila jsem se a vyšlo to...ale netušila jsem kolik usilí mě to bude stát
    teď jsem zatím ve druháku a občas toho rozhodnutí lituju (zvláště teď ve zkouškovém), ale nějak si nedokážu představit, že bych dělala něco jiného

    Jana

    OdpovědětVymazat
  5. Máš úžasně poutavý a inspirativní články, poslyš... Úplně mě to najednou vedlo k retrospektivnímu zamyšlení, jak tomu vlastně bylo u mě :)
    Co si pamatuju, tak do svých cca 7 let to byla zubařka, striptérka, veterinářka a domina (Ne, neptejte se mě, jak mě to v tom věku napadlo. Asi jsem se moc dívala na televizi nebo co... :D ), což pak na prahu dospělosti pokračovalo přes obligátní módní návrhářku, designérku, stylistku... Až do dnešního pocitu zoufalé krize, kdy mám pocit, že mě baví sice všechno, ale přitom nic, což je docela problém :)
    (Nicméně pokud mi někdo naočkuje aspoň nějaký matematický talent, půjdu si za celoživotním, leč nesplnitelným snem - za dráhou jaderné fyzičky ;D )

    OdpovědětVymazat
  6. Milá moje, tvá představa o náplni práce "kreativní ředitelky časopisu" má k realitě stejně blízko, jako ty někdejší představy "malé holčičky".
    Přísněji řečeno: Když jsem přečetla "a zároveň vytvářet estetické hodnoty, pomáhat ostatním nadějným a talentovaným lidem a chlubit se svým vkusem", chlamala jsem se chvíli jak šílená kráva. Nepropadej panice. DaT

    OdpovědětVymazat
  7. Brzka zivotni protrelost(od 15 prackticky z domu, malo penez) mi brzy docela rozdelila co kdy a jak. Na zakladce vytvarka nebo gympl, pak jsem chtela delat reklamu, takze sup na pocitacovou grafiku. To jsem vystudovala a tim se i zivim, +casto doplnuji vzdelani (souvisi s tim spustu veci od retuse az po sazbu, obcas foceni). Protoze je out byt bez vysoke, vybrala jsem si podle predmetu ucitelstvi pro MS, to dostuduji(jsem ted ve 2.rocniku).
    Ostatni oblibene smery kterymi jsem tazena jsem si nechala jako zaliby (zpev, delani hudby, cukrarstvi a spoustu podobnych uletaren).
    Z cehoz mi vlastne vychazi ze uz jsem velka stara breca :-D
    (dnes jsem byla v trinci zitra jedu do tesina ;-))

    OdpovědětVymazat
  8. A propos pro Anonymni:
    Ano vsichni nejsou tak protreli jako Ty, ale maji alespon krasne sny ;-)
    A smat se cizim snum...no pomlcme co to vypovida.
    Housewife

    OdpovědětVymazat
  9. Takže..od začátku. Chtěla jsem být učitelka, baletka, návrhářka (jak originální:D). Také jsem toužila být letuškou, ale po 11. září mě tyhle touhy přešly.Pak mě asi 2 roky držela představa, že bych studovala historii, a to archeologii... Jenže pravěk mě nikdy nebavil a nemohla bych se zabývat jen mým vysněným Egyptem (ehm...docela se mi líbil film Mumie:D).No...a nakonec, asi 3 roky jsem chtěla být patoložka. Mnoho lidí na to reagovalo dost zvláštně, no přitahovala mě na tom jakási touha po neznámu...něco, co nemůže obyčejný člověk dělat. Opravdu mě to zajímalo...

    Jenže nesnáším chemii a fyziku, takže medicína nepřicházela v úvahu. Teď studuji umění, ke kterému jsem měla vždy blízko. Chtěla bych pracovat někde v galerii,dělat cokoli v umělecké sféře...

    Nevím, ono je to složité. Asi nic neplánuju, protože plány a "dané termíny" mě brzdí.

    Až doteď mě život vždy někam "zavál". Tak mi to vyhovuje. Snad to bude i nadála fungovat:)

    Měj se a děkuji za výborné články. B

    OdpovědětVymazat
  10. ja chcem byť šťastná:))))

    áno,mám aj vysnívané povolanie,teda je ich viacej..ale bohvie kde ma nohy zavedú

    OdpovědětVymazat
  11. Mylím, že byste měla být také hlavně trochu psychologem, abyste uměla rozeznat lidi.
    Ignorováním nabídky spolupráce si mohu myslet jen toto:
    1)nemáte odvahu
    2)s prací kreativní ředitelky časopisu
    to nemyslíte tak vážně
    3)jste nafoukaná Eva

    OdpovědětVymazat
  12. Durduin, já jsem na základce napsala do dotazníku patolog a barman :-) Fascinovaly mě mamčiny lékařské knihy, hlavně ty černobílé fotky... Jenomže patolog potřebuje mít dokonalou fotografickou paměť (pitev je malé %, hodně se dělá histologie). No a na gympl jsem nešla, skončila jsem na SŠ s ekonomickým zaměřením a vystudovala VŠ v oboru reklama a média. Teď si někdy říkám, že škoda že jsem se byla líná učit a nešla na medicínu... A občas mě chytá to, že bych chtěla žít na venkově (já, městské dítě, ale jako malá jsem to u babičky na vesnici milovala), mít nějaké zvířectvo a starat se. Říkám si (bláhově), že bych neměla tolik starostí a možná bych byla vyrovnanější.

    A neboj, všechny své záliby a kroužky jednou zúročíš, věř tomu.
    Ren.

    OdpovědětVymazat
  13. Co se týče zmatenosti ohledně budoucího povolání, považuju se za docela extrémní případ... Když se mě před maturitou ptali, kam chci jít dál, a já odpovídala, že se nedokážu rozhodnout mezi fyzikou a dějinami výtvarného umění, kdekdo si ťukal na čelo. Teď jsem na matfyzu, pořád miluju umění, kulturu, všechno krásné...a kupodivu jsem zatím spokojená. LL.

    OdpovědětVymazat
  14. Re anonymní:
    ad a,b) nemám odvahu, nerada riskuju a mám strach z experimentů. Nemám na to sebevědomí.
    ad c) jmenuju se jinak :-)

    OdpovědětVymazat
  15. 1)to můžete být opravdu selka
    3)to byla má technická chyba

    OdpovědětVymazat
  16. Ještě díky bohu, že vždycky bude možné se k té zemědělsko-řemeslně-mateřské pozici vrátit.
    Že za svůj životní cíl můžu klidně považovat lavičku na zápraží, kocoura a slepice, a posléze poležení na nejvýchodnějším hřbitově ČR :-)

    OdpovědětVymazat
  17. (nevím kdo jste, ale pokud jste ta, co myslím, nabídku jsem ignorovala protože vím, že mě nemáte ráda a že nejsem tak schopná, jako ostatní, kteří se do ní hlásili)

    OdpovědětVymazat
  18. Vzhľadom k môjmu veku mám najlepšie kariérne roky za sebou.
    17 rokov som pracovala v oblasti, o ktorej som ako maličké dieťa určite nesnívala. Napriek tomu ma to bavilo a živilo.
    Dnes, ak by sa mi to pošťastilo chcela by som pracovať v bankovníctve (nevhodný doterajší profesný životopis - takže asi to nepôjde) alebo politička (žiadne známosti a nie som bohatá, takže nevyjde zrejme ani tento úmysel).
    Ale inak je mi to jedno. Na každej práci by som vedela nájsť niečo, čo by ma bavilo.

    OdpovědětVymazat
  19. Cheche, co je to ta Eva za patlu matlu :)? Musím se smát, když tu někdo píše o promrhnuté nabídce a přitom dle svých pár řádek vypadá, že by mohl nabízet maximálně teplou vodu. Heh.

    A k otázce ve článku: jedině archeologie, a taky trošku restaurátorství... Ale osud mě zavál jinam :).

    OdpovědětVymazat
  20. braska je nevlastni, ale jinak vlastne teda jsem.
    to s tou bakalarkou zni trochu strasidelne...nejaky podrobnosti?:D

    OdpovědětVymazat
  21. od druhé třídy u mě vedla malířka, samozdřejmě se vyskytovali i profese jako učitelka, baletka, veterinářka, účetní apodobně. Ale malířka prostě vyhrávala a posrupem času se změnila na grafičku...a jelikož mám obrovské štědtí dostala jsem se i na grafickou školu...tak uvidíme jak to dopadne:)

    OdpovědětVymazat
  22. já to mám to samé, měla jsem období švadleny padáků, modní návrhářky, stylistky, náhodou i kreativní ředitelky, galeristky...pak se moje rozumné a reálné já ozvalo a nastalo období zubařky a právničky...a stále nic, pořád se hledám..

    OdpovědětVymazat
  23. ... chybí tam smajlíci,takhle to vypadá moc tvrdě a namyšleně z mé strany a to jsem nechtěla...
    :)
    Eva

    OdpovědětVymazat
  24. Já?? Jenom ZPĚVAČKOU! Po ničem jiném ani netoužím!!!!!!!!!!!!
    Je mi 12!!!!!! ALE ZPÍVÁNÍ MĚ MOCINKY BAVI!
    E-mail:zaneta.zajickova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat